Martina Nakládalová

Martina Nakládalová

Sedím pod třešní a píšu. Z hlubin, kde to bolí, i z těch, kde brečím smíchy. Možná se ti mezi slovy mihne tvůj vlastní příběh a oddechneš si: „Uf. Nejsem jediná.“
Ze života Děti

Brambůrky z Apaluchy

Snědla jsem brambůrky. Ne obyčejné. Ty z Apaluchy. A rozjela se scéna jak z dramatu: slzy, ticho, zlomené srdce. Vypadalo to, že jsem přišla o důvěru dětí… kvůli chipsům. Ale pod tím vším křupáním se skrývalo něco většího.

Brambůrky z Apaluchy Čtení na minutku →
V sobě Hranice

Co už nevysvětluju

Když žiješ po svém, lidi se ptají. Často stejně. Někdy je to dobře míněné, jindy jen zvědavost nebo odpor ke změně. Naučila jsem se neodpovídat. Ne proto, že bych nevěděla co říct. Ale protože už nechci vysvětlovat.

Co už nevysvětluju Čtení na 2 minuty →
V sobě Hranice

Tohle není moje

Naivně jsem se pustila do péče o manželovu babičku s vírou, že láska a odhodlání stačí. Místo radosti jsem však sklouzla do psychického boje s manipulacemi a vyčerpáním. Až když jsem řekla „dost“ a požádala o pomoc, pochopila jsem křehkost svých hranic.

Tohle není moje Čtení na 3 minuty →
V sobě Rodina

Dušička v péří

Narozeninový oběd pro 16 lidí. Tři oslavenci. Jedna myčka s chybou E92. A mezi tím vším já. S kolenem v troubě, make-upem od dcery a dušičkou v péří. Příběh o rodinném chaosu, který se překlápí do něhy. O momentu, kdy se zastavíš uprostřed vřavy a uvědomíš si: „Jo, za tohle to stojí.“

Dušička v péří Čtení na 3 minuty →