Ten večer, kdy jsem si myslela, že mizím
Vařila jsem. Uklízela. Foukala bolístky. A večer jsem seděla u stolu s pocitem, že mizím. Ne fyzicky. Jako člověk. Tohle mi pomohlo se vrátit.
V sobě
Tichý prostor, kde se věci mění, aniž by si toho někdo všiml. Není tu žádné drama, ale hluboký pohyb. Věty, které nezvou ke shodě, ale chtějí být venku. Možná se v nich poznáš. A možná ti jen přinesou úlevu, že v tom nejsi sama.
Co už nevysvětluju
Když žiješ po svém, lidi se ptají. Někdy ze zájmu, jindy ze strachu. Naučila jsem se neodpovídat. Ne že bych nevěděla, co říct. Ale protože už nechci vysvětlovat.
