Jsem Martina. Žena, co si dovolila

Sedím pod třešní. S hrnkem kávy, radostí v očích a drobkami na zástěře. Někdy i se slzami. Protože tak to mám. Nejsem dokonalá. Jsem opravdová.

Čtení na 3 min
Jsem Martina. Žena, co si dovolila

Sedíš? Tak poslouchej tohle…

Pro koho píšu

Píšu pro ženy, které večer v kuchyni vydechnou a hlavou jim probleskne:
„Takhle to má být?“

Pro ty, které touží po klidu v hlavě, nadhledu v životě a vztazích,
co jsou pravdivé, ne perfektní.

Pro ženy, co mají rády obyčejné dny
a chtějí jim dát víc pozornosti a míň spěchu.

Kdo jsem

Jsem Martina a doma jsem mezi blízkými,
v přírodě, v klidu, který si člověk musí dovolit.

Můj den má rytmus, co netlačí.
Dávám péči tělu, vztahům a zemi pod nohama.

Často jen tak poslouchám.
Ptáky. Vítr. Druhé.

Lidé říkají, že se v mé blízkosti cítí sami sebou
a že když je třeba, vím, co říct.

Miluji maličkosti.
Ty, které se schovávají v denním shonu.
Které nejsou vidět na první pohled.

Poznávám, že život nemusí být dokonalý,
aby byl skutečný.

A že každý den, který žijeme opravdově,
má svou váhu – i když vypadá obyčejně.

Co miluju – a co klidně oželím

Miluju, když se doma smějeme a nikam nespěcháme.
Tvořit rukama – v hlíně, v kuchyni, u šicího stroje.

Sedět pod třešní s kávou a poslouchat, jak ptáci švitoří.
Potkávat lidi, co inspirují tím, jací jsou.

Oželím vysvětlování dokola, proč to mám, jak mám.
Lidi, co nerespektují hranice a větu „Ne."

Škatulky, co se má, sluší, hodí. Manipulaci, nátlak,
prosazování svého na úkor ostatních nebo přírody.

V čem jsem dobrá

Umím vytvořit bezpečný prostor.
Můžeš mluvit – nebo mlčet.

Naslouchám doopravdy. Faleš poznám, ale nekřičím na ni.

U mě můžeš být sama sebou.

Proč píšu

Vím, jaké to je – celý den se starat o druhé,
učit děti doma, podržet, naslouchat a večer se cítit neviditelná.

I ty „obyčejné dny“ mají hluboký smysl.
Píšu, abych ti to připomněla. A sobě taky.

Spokojený život není luxus. Je to volba.

Moje hodnoty

  • Autenticita – žádné role. Pravda, i když někdy zabolí.
  • Péče – o sebe, vztahy i domov. Ne z povinnosti, ale protože chci.
  • Naslouchání – bez přerušování, bez soudů.
  • Lehkost – i v těžkostech hledám nadhled a humor.
  • Přijetí – je to, jak to je. Neutíkám, ale ani se v tom netopím.
  • Pokora – nemusím mít všechno hotovo. Jsem na cestě.
  • Opravdové vztahy – bez pozlátek. S bezpečím říkat věci na rovinu.

Přisedni si ke mně 🍒

Přidej se k ostatním ženám, které si svou chvilku pod třešní už dopřávají.

Martina Nakládalová

Říkají, že píšu bez kudrlinek. Až zjistíš, kdo jsem, pochopíš proč.

Upřímnost tady je jen čajíček proti tomu, co občas vykecám na sítích.