Můj malý archiv poznání a inspirace
Občas narazím na věty, které mě zastaví. Na texty, přednášky nebo dokumenty, ze kterých si odnáším víc, než jsem čekala. Dávám je sem, protože věřím, že poznání není žádná věda pro vyvolené, je to obyčejná zvědavost, která nás posouvá dál.
Jednou za měsíc ti napíšu z lavičky
Nový příběh a k němu pár řádků jen pro tebe, ty na web nedávám. Na uvítanou ti napíšu hned, jak potvrdíš e-mail.
Přečti si, jak začínal poslední dopis
Ahoj,
léto jsem si dala po italsku. Zahrada, káva na terase, klábosení se sousedy, koncerty a procházky večerním městem.
S nadcházejícím podzimem zpomaluju ještě víc. A nejen to. Dostalo se mi do života nové slovo, které mi pomáhá nechat ze sebe spadnout spoustu věcí tak, jako začínají padat listy z naší třešně.
S láskou, Martina
Tvůj e-mail zůstane jen mezi námi. Odhlásit se můžeš jedním kliknutím.
Vybrala jsem pro tebe…
Dušička v péří
Narozeninový oběd pro 16 lidí. Tři oslavenci. Myčka s chybou E92. A mezi tím já – s kolenem v troubě, make-upem od dcery a dušičkou v péří.
Všichni očekávali miminko. Já přináším plodnost
Brácha mě předběhl: „Jsi těhotná!“ Švagrová má slzy na krajíčku, dcera ztuhne, všichni čekají se zatajeným dechem. A já? Vyvalím oči, nadechnu se… a říkám něco, co nikdo nečekal.
Co už nevysvětluju
Když žiješ po svém, lidi se ptají. Někdy ze zájmu, jindy ze strachu. Naučila jsem se neodpovídat. Ne že bych nevěděla, co říct. Ale protože už nechci vysvětlovat.