Všichni očekávali miminko. Já přináším plodnost

Brácha mě předběhl: „Jsi těhotná!“ Švagrová má slzy na krajíčku, dcera ztuhne, všichni čekají se zatajeným dechem. A já? Vyvalím oči, nadechnu se… a říkám něco, co nikdo nečekal.

Přečteš to, než ti vystydne kafe.

Žena odpočívá na dřevěné lavici s košíkem jeřabin

Sedíš? Tak poslouchej tohle…

Když ti během jediného týdne tři různí lidé naznačí, že bys měla mít další dítě, začneš přemýšlet, jestli neběží nějaká vesmírná kampaň.

Švestky místo čárek na těhotenském testu

„Pojďte sem, musím bráchovi něco říct a chci, abyste viděli jeho reakci!“ svolávám rodinu na terasu.

Brácha se culí, předběhne mě a vystřelí:
„Jsi těhotná!“

Vyvalím oči. Za jeho ramenem vidím dceru, jak ztuhla, a švagrovou, jak se dojímá.

„Ne, nejsem,“ říkám suše. „Jak tě tohle napadlo? Je mi 44! A nebyls to náhodou ty, kdo tvrdil, že kdyby ti Peťa ukázala pozitivní test, proběhne ti před očima celý život?“

„Jo, ale k vám by se to prostě hodilo,“ hájí se.

Já: „Ne, uklidníme se. Novina je jiná, v sadu se urodilo plno švestek. Takže letos pálíme!“

Žena se zavřenýma očima se opaluje vedle spící kočky

Trocha lásky pro sebe místo dalšího kočárku

O pár dní později mi cinkne zpráva od sousedky:
„Dáme kafe na lavičce?“

„Jo, za pět minut na značkách.“

Ještě ani nedosednu a sousedka spustí:
„Můžu se tě zeptat na něco osobního?“

„No jasně.“

„Víš… já z tebe cítím tolik lásky. Proč máš jen dvě děti?“

Zase vyvalím oči. To už je nějaký vesmírný vtípek?

„Vždycky jsem chtěla kluka a holku, tak max. tři roky po sobě. A to mám. Pak byly chvíle, kdy jsem chtěla třetí, ale manžel ne. Pak zas on chtěl a já ne. A teď po 11 letech domácího vzdělávání? Teď bych si s dovolením trochu té lásky věnovala sama sobě, víš?“

„No… taky možnost,“ uznala.

Radši mladou babičkou než starou matičkou

Za pár dní sedím s kamarádkou, která vnímá věci za hranicí běžného. Chvíli se na mě mlčky dívá.

„Co je? Proč se tak díváš?“

„Víš… já u tebe cítím duši. Ona by k tobě chtěla přijít. Mám ti to vyřídit.“

Tak to už je moc. Normální spiknutí!

„Tak to je mi ctí,“ říkám, „ale mohla bys té duši prosím vzkázat, že bych velice ocenila, kdyby si ještě chvíli počkala? A že ráda budu jednou její babička?“

Snídaně s ovocem, čajem a kytičkou na dřevěném stole venku

Plodnost není jen o počtu dětí

Jsme zvyklé měřit plodnost podle počtu odkojených dětí.

Je to odvaha pěstovat vztahy, co za to stojí.
Je to síla říct ne, když už dál nechceme.
Je to schopnost rozkvést i ve chvíli, kdy nikdo netleská.

Plodnost je každá chvíle, kdy tvoříme – rodinu, vztah, domov, sebe.

Třeba když jdeš k sobě přes šatník a zjistíš, že nejde o hadry.

Dovol si být plodná i tímto způsobem.

Třeba jako já 😉.


Píšu takhle jednou za měsíc.
O životě, který se nedá naplánovat.
O hranicích, které si dovolíme držet.
O obyčejných dnech, co jsou nějak zvláštní.

Pokud ti to bylo blízké,
dovol si přisednout 🍒.

Jednou za měsíc ti napíšu z lavičky

Nový příběh a k němu pár řádků jen pro tebe, ty na web nedávám. Na uvítanou ti napíšu hned, jak potvrdíš e-mail.

Už to k tobě letí. Abychom si mohly psát, potřebuji ještě tvé potvrzení, které najdeš v e-mailu. Kdyby se ti schoval, hledej ho i ve složce Hromadné nebo Promo akce.
Jejda, něco se cestou zatoulalo. Zkus to prosím znovu, nebo mi napiš na martina@dovolit.si a společně to vyřešíme.
Přečti si, jak začínal poslední dopis

Ahoj,
léto jsem si dala po italsku. Zahrada, káva na terase, klábosení se sousedy, koncerty a procházky večerním městem.

S nadcházejícím podzimem zpomaluju ještě víc. A nejen to. Dostalo se mi do života nové slovo, které mi pomáhá nechat ze sebe spadnout spoustu věcí tak, jako začínají padat listy z naší třešně.

S láskou, Martina

Tvůj e-mail zůstane jen mezi námi. Odhlásit se můžeš jedním kliknutím.

Tak tohle jsem já

Martina. Máma, manželka a ženská, která se pořád učí, že si smí něco dovolit. Kdo jsem, proč píšu a co o mně říkají holky, najdeš kousek odsud.

Na Instagramu a Facebooku toho vykecám ještě víc. Zastav se.