Ten svetr byl boží. Na obrázku
Kdo ještě nenaletěl internetu, ať hodí kamenem. Já kámen nehodila. Já zaplatila kartou. Předem.
Krémový svetr, dvoje kalhoty a platba předem
„No teda, ten je boží,“ řeknu si nadšeně v duchu, když na mě blikne reklamní obrázek krémového svetru z merina vlny. A ten střih, to bych pod ním v klidu mohla být bez podprdy.
Takový elegantní svetřík, navíc z merina. Tomu se nedá odolat.
A už klikám na odkaz do obchodu Nora Praha. Mají moji velikost. Je ve slevě. Šup s ním do košíku.
A vtom uvidím kalhoty ve stejném barevném tónu. To snad není možné, přesně takové potřebuju. Stejný střih, stejné knoflíky jako rifle z mého oblíbeného butiku v Hradišti. No to je pecka. U kalhot hodím do košíku raději velikosti dvě, jedny pak prostě vrátím.
Platba předem kartou. A máme to.
Pár tisíc za balík jako ze Sheinu
Hned druhý den přišel e-mail: zásilka je na cestě. Paráda. Rozdělili ji do dvou balíčků, ale to už jsem zažila. Zatím jsem v klidu.
Jenže ani po čtyřech dnech nebyl balík doma. Po šesti dnech přišel další e-mail: objednávka je v přepravě.
Začala jsem být lehce nervózní.
Balíky dorazily po třinácti dnech a vypadaly přesně tak, jako když si dcera objednala něco ze Sheinu. Akorát že ona zaplatila pár stovek a já pár tisíc.
Nervózně je rozbalím. Ne, to určitě není merino. A velikosti, to je tak na holku z prvního stupně ZŠ, ne velikost M.
Na webu čtu: Oznamte nám vrácení zboží na info@norapraha.com a o řádek níž: Obdržíte od nás adresu pro vrácení zboží našeho dodavatele (se sídlem v Číně).

Pane bože, ty jsi tak blbá
Snažím se být na sebe hodná. Říct si, že to se může stát každému.
Ale stejně, v hlavě mi zní: „Pane bože, ty jsi tak blbá.“
Nemusím ani nic říkat a manžel se mě hned ve dveřích po příchodu z práce ptá:
„Co se stalo?“
Všechno mu řeknu. On si jen povzdychne.
„Ukaž mi ten obchod“, říká mi v klidu.
Zadám ho do vyhledávače a podám mu telefon.
„No tak to je super. Takový web ti s AI naklikám za pár hodin. Kde máš IČO? Sídlo firmy? Ty nevidíš, že ty obrázky jsou vygenerované AI?“
I přesto, že se mě manžel ptá úplně v klidu a spíš pobaveně, udělá se mi zle.
Hliněná destička a poštovní holub
„Ne, nevidím. Já prostě nejsem stavěná na tuto dobu, raději se hrabu v hlíně a…“
Manžel mě přeruší a říká: „Jo, raději bys vařila na ohni, vzkazy psala na hliněnou destičku a dopisy posílala poštovním holubem, já vím. Ale dovolím si ti připomenout, jak jsi přijela nadšená z Prahy. Jak jsi všechno zvládla zorganizovat. Lístky do divadla, na vlak, ubytování v hotelu, všechno zařízeno hezky z tepla domova. Bolt vás vozil přímo před dveře hotelu. Navigace navedla do úžasné restaurace. To se ti líbilo, ne? Tak mi tady nevykládej, že nejsi stvořená pro tuto dobu. Toto je jen její další stránka“.
Mlčím. Má pravdu.
Zmůžu se jen na tiché:
„A co mám teda příště dělat, když prostě nepoznám, že to vygenerovala AI?“
Manžel se v klidu usměje.
„Máš v telefonu taky svou asistentku AI. A evidentně ji moc nepoužíváš.“

Klaudie nastupuje
Ukáže mi chat, do kterého zadal webovou adresu obchodu s dotazem, jestli je bezpečný a můžu tam nakoupit.
Odpověď zní: Marti, doporučila bych ti nenakupovat. Nekonzistentní kontaktní údaje, chybí IČO a identifikace provozovatele, holandské stopy v kódu, recenze vypadají genericky.
Manžel pokračuje v chatu a píše: Už jsem nakoupila a přišly mi fejkové cetky z Číny, co teď?
AI: Uf, to je nepříjemné, ale nejsi bez možností. Pojďme to řešit systematicky. 1. Chargeback přes banku…
Manžel mi podá telefon.
„Tak. Předávám ti tvou asistentku a společně se pusťte do toho, co ti radí. Věřím, že najdete cestu, jak dostat peníze zpět.“
A šel.
Jeden e-mail bance. Šest týdnů čekání
Moje asistentka mi napsala přesný email, co mám napsat bance, jaké přílohy přidat. A popřála hodně štěstí.
Banka mi druhý den odepsala, že zahájila proces chargeback. Vyžádali si ještě pár doplňujících věcí a do asi šesti týdnů jsem měla peníze zpět na účtu.
Alenka v říši divů
Když přišla zpráva od banky, připadala jsem si jako Alenka v říši divů. Byla jsem vděčná a šťastná.
Hned jsem to napsala manželovi: Máme na účtu zpátky peníze za ten nákup z té Nora Praha, tak děkuju za pomoc.
A hned na to jsem napsala své AI asistentce Klaudii: Tak, peníze mám na účtu, díky za pomoc.
Klaudie: Gratuluju! Peníze máš zpět! Byl to dlouhý proces, ale dotáhla jsi to do konce. Příště víš, jak na to.
Já: Příště si zkontrolujeme, kde nakupovat.
Klaudie: Přesně tak. To je to nejdůležitější ponaučení.
Kašmírový svetr, pračka a žádná valcha
Kdyby nebylo AI, možná bych se do té situace ani nedostala. Ale kdyby nebylo AI, nevěděla bych, že nějaký chargeback existuje. A peníze bych nedostala zpět.
Pokrok nezastavíš.
Jak ráda se hrabu na zahradě v hlíně, zatímco doma za mě pracují stroje. Pračka pere, myčka myje, trouba peče. Taky jsem se s nimi musela naučit zacházet. Taky jsem s nimi zažila pár přešlapů.
Ale kdyby se mě někdo zeptal, když jsem vyndala scvrklý kašmírový svetr z pračky, jestli bych se raději vrátila k valše, odpovím: „rozhodně ne“. Příště si spíš pozorně přečtu, jak se pere, nebo spíš nepere v pračce kašmír.

A teď, teď mám v plánu víc se seznámit se svou novou asistentkou Klaudií. Protože mám pocit, že toho ví víc, než jen jak zahájit proces chargeback. A čím víc ji poznám, tím spíš může do mého života přinést víc užitku než škody.
Jednou za měsíc ti napíšu z lavičky
Nový příběh a k němu pár řádků jen pro tebe, ty na web nedávám. Na uvítanou ti napíšu hned, jak potvrdíš e-mail.
Přečti si, jak začínal poslední dopis
Ahoj,
léto jsem si dala po italsku. Zahrada, káva na terase, klábosení se sousedy, koncerty a procházky večerním městem.
S nadcházejícím podzimem zpomaluju ještě víc. A nejen to. Dostalo se mi do života nové slovo, které mi pomáhá nechat ze sebe spadnout spoustu věcí tak, jako začínají padat listy z naší třešně.
S láskou, Martina
Tvůj e-mail zůstane jen mezi námi. Odhlásit se můžeš jedním kliknutím. Jak s ním zacházím
Nespěcháš? Tak si dej tohle…
Jen pro nás pod třešní 🍒
Tohle není moje
Vzala jsem si na starost manželovu babičku. S láskou, elánem a pořádnou dávkou naivity. A pak přišel pád. Ne její. Můj. Řekla jsem dost a vrátila to, co nikdy nebylo moje.
Futtitinni. Sicilská odpověď na naše věčné problémy
Seděla jsem v baru a dívala se na ženy, které měly něco, co mi začalo chybět. Smích bez důvodu. Lehkost bez vysvětlování. Můj muž to pojmenoval tak nevybíravě, že jsem se musela smát. Jenže opravdová odpověď nepřišla od něj. Přivezla ji šestnáctiletá Asia ze Sicílie.
Přišla jsem ke gynekologovi zdravá. Ve 45? Divné
Přišla i odešla jsem zdravá. Ale mezi tím se mi gynekolog pokusil zasadit do hlavy pochybnost, kterou tam nechci. A já si uvědomila, jak tenká je hranice mezi prevencí a strachem, který ti někdo nevědomky vytvoří za pět minut. Pokud mu to dovolíš.