Přišla jsem ke gynekologovi zdravá. Ve 45? Divné

„Prosím, Nakládalová.“

„Dobrý den, gynekologická ambulance. Volala nám pojišťovna, jestli k nám ještě chodíte?“

Jejda, jestli k nim ještě chodím, jak na to elegantně odpovědět.

„Ano, chodím, ale pravda, pár let jsem u vás nebyla.“

A vybaví se mi všechny ty e-maily s předmětem PREVENCE, kde mi automatický e-mail od mého gynekologa připomíná, kolik let už uběhlo od mé poslední preventivní kontroly.

A já ho automaticky smažu.

„Ano, nebyla, takže k nám chodíte a rovnou byste se mohla objednat, co říkáte?“

Co říkám?

Gynekologa mám od dob studií v Olomouci, když už tam jedu, tak to spojím s obědem s nějakou kamarádkou. Pravda, Naděnce ho slibuju už dlouho.

No, tak asi bych se mohla objednat.

„No, tak mě objednejte, ano, pondělí, 12.30, díky, na shledanou.“

Zavolám Naděnce a do kalendáře si napíšu:

13.00 oběd s Naděnkou
(12.30 gynda)

V čekárně, kde jsem si myslela, že jsem zdravá

„Dobrý den, paní Nakládalová, tak vás vítám, dlouho jste u nás nebyla.“

Usmívá se na mě gynekolog od počítače.

„Posaďte se, trápí vás něco, léky nějaké berete, menstruace pravidelná?“

Jednoslovně odpovídám:

ne,
ne,
ano,

jsem úplně zdravá.

Žádné zbytečné prodlužování, mám hlad, už se vidím v restauraci na obědě. Kvůli tomu taky v Olomouci jsem, že.

„Tak se na vás podíváme… Všechno v pořádku, oblečte se a přijďte ještě za mnou.“

Tak to šlo rychle, ještě se teda rozloučit a mizím.

Ve 45 letech už vás nikdo neuklidňuje, ale straší

„Tak paní Nakládalová, všechno to vypadá v pořádku, ale. Kdy vám bude 45 let?“

Tak to je asi zbytečná otázka, říkám si v duchu. To snad vidí v počítači, že za necelý měsíc.

Proč se na to vlastně ptáš?

Usměju se a odpovím:

„No za necelý měsíc.“

„Ano ano, vidím to tady. A co mamograf, paní Nakládalová?“

Co je to sakra za hru, začínají mi blikat všechny kontrolky.

Už jsem tady neměla být.

Měl říct všechno v pořádku, mějte se hezky, na shledanou.

Moje prsa jsou prý potenciální problém

„Ale, pane doktore, já mám malé prsa, to já bych hned něco poznala, takže ne, děkuju. A já jsem ZDRAVÁ.“

„No ale my potřebujeme zachytit případné změny včas, ještě než vy byste něco poznala, víte.“

„Ano, ano, já vím, ale já se opravdu cítím zdravá, pane doktore.“

A v hlavě mi zní, že už jsem měla být na cestě do restaurace.

A prý mám menopauzu

„No ale paní Nakládalová, bude vám 45, jste v menopauze.“

Co? Běží mi v hlavě.

Menopauza je, až přestanu menstruovat, ne.

Jako, nevadilo by mi, kdybych se s paní Jahodovou rozloučila.

Nebo to je nějaké další zaklínadlo, 45 let = menopauza.

Už chybí jen slovo rakovina a máme to kompletní.

„No a rakovinu vaječníků a dělohy a prsou mají právě ženy po menopauze a my ji potřebujeme zachytit v začátku. Chápete?“

A je to tady.

Rakovina.

Jsem zdravá a jestli z něčeho onemocním, tak jedině z tohoto, podle mě zbytečného, rozhovoru.

Asi to začínám chápat.

Zpříma se mu podívám do očí a s lehkým důrazem v hlase opakuju:

„Pane doktore, chápu vaše obavy, ale zatím žádné mamografické vyšetření nechci. A pokud je to potřeba, podepíšu vám nějaké prohlášení, že jste mě informoval o případných rizicích a mamograf odmítám.“

A najednou už nejde o mamograf

V tu chvíli se něco změní.

Jeho pohled, energie v ordinaci.

Zmizí mu jakési napětí ve tváři, uvolněně si sedne do křesla a usměje se.

„Víte, já se tady nesetkávám se zdravými ženami, které nebyly 40 let na gynekologii. Ale řeším tady často případy, které bohužel nemívají šťastný konec.

Takže se mějte hezky, paní Nakládalová, ozvu se jedině v případě, že by se něco ukázalo na výsledcích stěru a přijďte podle potřeby. Nebo za rok.“

To za rok už jsem přeslechla.

Uložila jsem si podle potřeby.

Co mi tím chtěl vlastně říct

Zasvítilo moje jméno pojišťovně, protože mám za necelý měsíc 45 let a potřebuje vykázat mamografické vyšetření?

Mají nějaké svoje statistiky, podle kterých mají plán prevence?

Nebo jsem zasvítila na monitoru gynekologovi a pojišťovnu použil jen jako argument, aby mě po letech dostal do ordinace?

Nebo to prostě byl jen nějaký standardní postup pojišťovny, když vidí, že žena nechodí pravidelně na prevenci.

Nevím.

Měla jsem i delší pauzy.

Ale byla jsem mladší, pravda.

Netáhlo mi na 45 let a menopauza nebyla za rohem a rakovina…

Honí se mi hlavou, ale naštěstí z dálky slyším:

„No ahoj, pusinko moje, tak co, jaks dopadla?“

Tělo je podřízené mysli

Všechno to začíná v hlavě, takže si rychle uspořádám myšlenky, smažu vše, co se dělo od chvíle, co jsem se vrátila do ordinace až do okamžiku, kdy podávám gynekologovi ruku a on se se mnou s úsměvem loučí:

„Tak, paní Nakládalová, mějte se hezky, užívejte zdraví a uvidíme se, kdybyste něco potřebovala.“

A Naděnce odpovím:

„Všechno cajk, byla jsem tam 5 minut, jsem zdravá jak rybička. Tak kam si sedneme?“